Za jedné měsíční noci trocha romantiky přec neuškodí

12. června 2013 v 15:46 | Majkayela |  Psáno mou fantazií
Květiny uhynulé v umyvadle leží,
jak moje ztracená duše na nádraží.
Minuty, hodiny, dny počítám,
jak dlouho zbývá, než se odeberu tam, kde končívám

Růže, orchideje, pivoňky,
všechny skončí jako ty balónky.
Vyfouklé, splasklé,
jak moje srdce prasklé.

Myšlenky křičí jedna přes druhou,
"Jdi už spát, sic budeš našim sluhou!"
Poslechnu je přeci,
pocit, že jsem v kleci, tam však stále je.

Měsíc na mě kouká skrze žaluzie,
prý se příští noci už nedožije.
Potají se křením nad tím výrokem,
já, s otokem a monoklem pod okem.

Vlasy mokré se rozprostírají na polštáři
klamnou atmosféru spánku dotváří.
Peřina odhozená na zemi,
slzy po tváři stékají co chvílemi.

Noc se dostala do své poloviny,
uschly už kadeře princezniny.
Stín vystoupí z temné noci,
osvobodí ji ze zlé moci.

Objetí ve spánku cítím,
má princeznovská duše se vrhá k jeho sítím.
Sítím jeho lásky, jeho dechu, jeho těla,
zlá moc už nadobro odletěla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Únorová Únorová | Web | 12. června 2013 v 19:36 | Reagovat

Úžasná básnička! Ty rýmy jsou naprosto super, včetně celé jejich atmosféry. Jako by mi ta báseň vdechla do tváře...
P.S.: Nehorázně ti děkuji za tak (milý?)-úžasný! komentář na mém blogu. A samozřejmě budu moc ráda mezi tvými oblíbenými... :D

2 Majkayela Majkayela | Web | 12. června 2013 v 20:04 | Reagovat

[1]: Děkují :D
P.S. Vůbec není za co ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama