Páni, tohle jsem já?!

6. května 2013 v 18:12 | Majkayela |  Zajímavůstky
Tak tohle tedy jsem já? Za chvíli patnáctiletá slečna, které připadá divné, když ji někdo vyká, ale zároveň si to užívá. Nemohu uvěřit, že za chvíli se z lehce ukecaného a střeleného dítěte, co má vyhrazené své místo ve škole a doma u maminky stane středoškolačka. Sama sebe si absolutně neumím představit. Někdy je zkrátka třeba se už chovat jako ROZUMNÝ puberťák i když právě tohle se zdá někdy skoro až nemožné.
Mé vzpomínky začínají v ložnici, kde jsem ležela v postýlce a nevím jestli tahle příhoda byla jenom sen nebo má utkvělá představivost. Kdo ví.... Ležela jsem a skoro jsem už usínala, když tu jsem ucítila něco divného ležet vedle sebe. Už je to dosti dávno, ale nejspíš jsem si myslela, že to je nějaká chobotnice nebo strašidlo, či jiná mě nepříjemná věc. Začala jsem křičet a brečet a poněvač se moje postýlka nacházela v ložnici, kde spali oba mí rodiče, mamka mě vzala k sobě do náruče a pak do své postele a taťka vstal a jak řekla mamka "šel vyhánět to strašidlo". Asi to vážně byla moje utkvělá představa, ale ještě doteď si to pamatuju a tehdy mi mohli být tak 3, 4 roky. Poté jsem chodila asi do 3 školek. V jedné se mi podařilo rozbít umyvadlo, ve druhé jsem se musela omluvit mamince jednoho kluka, který tam se mnou chodil. Již zmíněný hoch se šel se mnou před odchodem ze školky rozloučit. Rozloučit svým stylem a způsobem....dal mi pusu. I když už nevím kam přesně. Já jako rázné děvče jsem mu ihned vlepila facku :D Ani nevím, jak mě to napadlo. Teď bych nejspíš někoho takového brala všemi deseti, tehdy podle mého mínění zasloužil jenom facku :D Nevím jak reagoval, nevím jak se ke mě později choval, vím jen, že jsem se zkrátka musela omluvit :)
Za nějaký čas jsem začala chodit do školy. Ve třetí třídě jsem o učitelce, která mi dala pětku, prohlásila, že je kráva a můj spolužák mě hned napráskal. Pak jsme šli (já, on, a zmíněná paní učitelka) na chodbu za dveře a od té dobu mu to tak trošku nemůžu odpustit :) V osmé nebo v polovině deváté třídy se mi podařilo prokopnout dveře kolenem, naštěstí jsem nic díky své nevinné tvářičce a zkroušenému výrazu platit nemusela :D Holt jsem poněkud divočejší děvčátko, které se bude muset zklidnit a v září nastoupit na střední školu.
A tak jsem se ani nenadála a z malého dítěte, které visí v náručí svého milovaného dědy, který mu kradl z hlavy hlobouček nebo čepičku, či co to bylo, a pro pobavení všech přítomných, včetně mě, si ji nasazoval na obrovskou skoro holou hlavu, se stala pomalu středoškolačka. Takže si budu přát good luck :) A pokud jste tohle dočetli až do konce, a ještě se u toho nenudili, skládám poklonu :)

Large
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chtěli jste se někdy naučit čínsky?

Ano
Ani omylem

Komentáře

1 Karin-photo Karin-photo | E-mail | Web | 6. května 2013 v 18:27 | Reagovat

Luxusní článek :-) Je šílené,jak ten čas letí... Taky to nechápu :-)

2 Majkayela Majkayela | Web | 6. května 2013 v 18:33 | Reagovat

[1]: Děkuju :D Myslím, že celkově pojem ČAS je mnohdy nepochopitelný. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama