Květen 2013

Zmatek

22. května 2013 v 18:38 | Majkayela |  Zajímavůstky
Je skoro konec školního roku a tak máme ve škole docela dost různých akcí a projektů. A tak jsme my deváťáci absolvovali 3 hodiny v nižších třídách na prvním stupni. Připravili jsme si pro děcka pracovní listy do matiky, češtiny a předlohu do výtvarky. Všem se nám to děsně líbilo, ale jen málokdo by se tomuhle chtěl věnovat do budoucna jako profesi.
Dále jsme v pondělí kolem 8. hodiny ranní odjeli autobusem do Polska navštívit Osvětim a Krakow. Počasí sice nebylo ideální, ale i tak to šlo :P
No a dneska jsme si "vydupali" přednášku o plazech za 35 Kč :D. A tak k nám, na naši školu, přijel na dvě vyučovací hodiny chlápek s přepravními boxy, ve kterých měl různé plazy a ještěry počínaje korálovkou a konče agamou. Nebyl to žádný suchar a tak nás jeho povídání bavilo a zajímalo a na konci jsme si každého plaza mohli "pochovat" :D Já měla jenom hroznýše, ale nejvíc se mi stejně líbila ta agama :)

Když nemůžu mít to štěstí já, přeju ho alespoň všem ostatním. Moje motto pro příští život :)
Když jsem se nedávno dívala na fotky kámošky ze třídy a jejího kluka a ještě si k tomu pustila písničku, přiřazenou k jedné jejich fotce, byla jsem fakt naměkko. A tak jsme se s tou kámoškou domluvili, že kdyby to čistě náhodou vydrželo fakt dlouho, musí mě pozvat na svatbu :)



Pokud se vám tenhle článek zdá poněkud zmatečný, máte naprostou pravdu :D

Rodinný klenot (2.část)

16. května 2013 v 18:51 | Majkayela |  Psáno mou fantazií
Po přečtení lejstra jsem získala dojem, že se mě pan Edwards snaží pouze uchlácholit sladkými a nadějnými řečmi. Z prvu to vyhlíží tak, že počítá s možností, že bych to odmítla, a v duchu si už zosnovává seznam dalších možných lidí, hodících se na takovouto "práci". Ale po hlubším prozkoumání jeho obličeje i jeho pohybů, člověk pozná, že je vskutku nervózní, a doufá, že se mu podaří mě přesvědčit. Jinak by byl ztracen. Nikdo jiný by se totiž neodvážil tuhle takřka nemožnou věc provést. Ne nadarmo se mi potajmu říká "šedá eminence Londýna". Mohu tuto nabídku odmítnout, ale nebezpečí a risk jsou mi blízké sestry. A ještě ty výhody, které skýtá listina Edwardse staršího určená mně. Zámeček na okraji Londýna s vlastním služebnictvem, měsíční přísun peněz po dobu 5 měsíců od vrácení šperku, imunitu před soudcovským stolcem....Všechny výhody začnou pochopitelně platit až po odevzdání rodinného dědictví do vlastních rukou Thommasse Earlyho Edwardse.Ovšem jsou zde i dosti silná nebezpečenství. Pokud bych přistoupila, jednala bych na vlastní pěst, nemohla bych se odvolat na pana Edwardse, ten by se ke mně neznal, a mohla bych rázem přijít o všechno, co jsem za léta své "kariéry" získala. Ale za pokus to zcela určitě stojí.
Zvedla jsem hlavu a kývla na nepokojného muže, jenž již ztrácel naději. Zpočátku se mu v obličeji mihl náznak radosti, avšak znovu nasadil masku nepřístupnosti a vyňal ze záňadří klíč střední velikosti. Vyhlížel omšele a nepoužívaně. "Toto je klíč od sklepení, kde se uchovává nejlepší víno v celé Anglii." upřesnil, podávaje mi předmět. "Je to sklepení patřící tomu, komu myslím?" otázal jsem se. On jen pokýval hlavou, jako by tohle gesto nepotřebovalo žádný jiný komentář. Vstala jsem z židle potažené modrým suknem a bez pozdravu či jiného rozloučení, odešla z místnosti.
Před hradem už čekala tatáž drožka, která mě i přivezla. Čas potřebný na rozhovor jsem odhadla takřka přesně. Nasedla jsem a vyjeli jsme. Přemýšlela jsem o "mé nynější práci", zatímco jsme odjížděli od hradu.
Když kočí zastavil na Trafalgarském náměstí, nic se nedělo. Lidé kolem spěchali různými směry, ale drožka se ani nehnula. Nikdo z ní nevystupoval. Kočí se otočil a uvědomil si, že z ní ani nikdo vystupovat nebude. Žena v purpurových šatech jednoduše zmizela. Seděl tam pouze prach z cest a mlha.

Víkendové halucinogenní syndromy mého opiátového já

13. května 2013 v 17:06 | Majkayela |  Nedefinovatelné
Poněkud výstřední nadpis. Vím. Ale nemusíte se děsit....žádný opiáty neberu. Jen mě zkrátka jednou večer napadlo tohle nesmyslné spojení Halucinogenní syndromy mého opiátového já. A tak jsem to sem šoupla ;). Ani nedokážu určit smysl tohohle článku, ale stejně se s vámi podělím o "všední zážitky".
Naprosto nejlepší pocit, když jdete ulicemi "českého Bronxu" kolem odpoledne, v uších máte stylovou písničku a připadáte si jak největší king světa, na kterýho nikdo nemá. Tak to mám alespoň já. Anebo podobný pocit zažívám, když si vezmu tričko s pořádným výstřihem a všem se pohledy stáčejí poněkud jinam, než mě do očí :D

Jóó, zkrátka jsem neodolala a taky se zamilovala do týhle senzace :P

1. Nevěřili by jste, jak můžou být babičky stylové. Já a moje bábí jsme jely autem a najednou v puštěném rádiu začala hrát písnička od Ollyho Murse- Heart Skips A Beat a bábuška dala volume na plno a začala si tu hudbo naplno užívat zatímco řídila. Já jsem se celou tu cestu, která nám zbývala, smála a měla jsem strašnou radost a dobrý pocit. A pak babička pronesla něco, co mě naprosto sklátilo smíchy: "Já takhle normálně jezdím. A to máš vidět ty lidi, kteří slyší tu hudbu a vidí mě, jak vykulí oči a koukají na mě a určitě se diví, že taková stará bába takhle jezdí a poslouchá hudbu!" :D Jó, moje bábuška je dóst stylová, ale někde má taky svoje mezery :D Ale asi právě proto ji mám ráda :)
2. V pátek jsem zamířila do knihovny a měla jsem docela štěstí. Cestou jsem potkávala asi 5 týpků, což se mi moc nestává, protože naše město není zrovna největší ani nejrušnější metropolí. A tak jsem si užívala pohled na ně a v duchu tak trošičku slintala :D
3. Dostala jsem zajímavý návrh k 15. narozeninám. Že bych jako dárek dostala řidičák :D

No, toť asi vše :) Jo, a přidám radu na závěr. Když vás někdo naštve, pošlete na něho "kletbu", kterou vymyslela kámoška. Ukažte na něj prstem a s vážnou tváří mu řekněte: "Krámy na tebe!" :D To bude dostatečná pomsta, nemyslíte? :)

Absurdity a faux pas ve světě lidí

8. května 2013 v 17:26 | Majkayela |  Filozofování a uvažování nad nesmrtelností brouků
Jsme obklopeni články o hubnutí, o vraždách, únosech, týrání, spekulování nad šaty slavných, zkoumání kvalit potravin i jiných věcí.....každý chce přijít s něčím originálním, co by zaujalo čtenáře. Mnohdy si na tom však vymlátí zuby.
Když jenom kliknete na portál Super.cz, vyvalí se na vás hromada pomluv, spekulací a uvažování nad pravosti poprsí, jak to celebritám v těch či onech šatech sluší, nebo jak to zase jednou pohnojily. Upřímně si neumím představit, že bych byla někdo slavný. Asi by to totiž byl dost velký teror a musela bych strávit minimálně 2 dny přemýšlením jaké šaty, boty a doplňky si vezmu na určitou společenskou akci, abych byla spokojena já, módní odborníci, abych nevypadala jako levná děva ani jako světice. Zkrátka mají to dosti těžké. Ale oni si to vynahradí někde jinde. Nemusíme se bát, že bychom dva, tři měsíce neslyšeli nic o Justinu Bieberovi nebo Ivetě Bartošové.
Snad v každém správném ženském časopise se musí objevit alespoň jeden článek o hubnutí nebo o zdravé stravě. Jak zhubnout po zimě, jak nepřibrat v zimě, jaké pohybové aktivity jsou vhodné či nevhodné, jaké potraviny jsou zdravé a jaké se jen zdravě tváří. Zrovna před nedávnem jsem narazila na centrum.cz na článek, který ukazoval potraviny, které jsou zdravé. A po nějaké době se na té samé stránce objevil jiný článek, který říkál, že některé zdarvé potraviny jsou spíše zabijáci a naprosto vyvracel tvrzení prvního článku. Líbil se mi jeden komentář, napsaný pod již zmíněným druhým článkem, kde paní psala, že by bylo nejlepší, kdybychom nakonec jedli jenom kameny. Když se tak nad tou myšlenkou zamyslím, určitě by se našel nějaký velice chytrý člověk, který by dokonce rozlišil všechny kameny na různé druhy a ti, kteří by chtěli zdravě jíst, by museli jíst jenom kameny nacházející se v lesích nebo na podobných místech. Označoval by lidi, kteří jedí kameny kolem cest za osoby, co si ničí zdraví nezdravými a nevhodnými kameny. Je to poněkud absurdní představa, ale ne úplně utopická v případě, že bychom opravdu dospěli k rozhodnutí jíst kameny, které by nám SNAD nikdo neupíral a neprodával za přemrštěnou cenu.
Chtěla bych zažít jediný týden, kdy by se nic nestalo. Žádné požáry, únosy, vraždy, skandály.....v téhle době to už je asi jen přání. A když přeci jenom někdo nemá odvahu někomu něco udělat, sfalšuje a vymyslí si únos sebe samého. Opravdu nelogické. Divím se, že mozky některých lidí nepovstali a neudělali jejich chování přítrž! Takže rada do života pro naše děti: Mějte ostré lokty, udělejte co možná nejvíce faux pas, dělejte podvody a přijímejte úplatky, ať jste co nejbohatší a máte se co nejlépe. Když se tímhle budete řídit, lehce zapadnete do společnosti.
Au Revoir, Adieu, Adiós, Hasta Luego, Good Bye, Auf Wiedersehn......

Large

Páni, tohle jsem já?!

6. května 2013 v 18:12 | Majkayela |  Zajímavůstky
Tak tohle tedy jsem já? Za chvíli patnáctiletá slečna, které připadá divné, když ji někdo vyká, ale zároveň si to užívá. Nemohu uvěřit, že za chvíli se z lehce ukecaného a střeleného dítěte, co má vyhrazené své místo ve škole a doma u maminky stane středoškolačka. Sama sebe si absolutně neumím představit. Někdy je zkrátka třeba se už chovat jako ROZUMNÝ puberťák i když právě tohle se zdá někdy skoro až nemožné.
Mé vzpomínky začínají v ložnici, kde jsem ležela v postýlce a nevím jestli tahle příhoda byla jenom sen nebo má utkvělá představivost. Kdo ví.... Ležela jsem a skoro jsem už usínala, když tu jsem ucítila něco divného ležet vedle sebe. Už je to dosti dávno, ale nejspíš jsem si myslela, že to je nějaká chobotnice nebo strašidlo, či jiná mě nepříjemná věc. Začala jsem křičet a brečet a poněvač se moje postýlka nacházela v ložnici, kde spali oba mí rodiče, mamka mě vzala k sobě do náruče a pak do své postele a taťka vstal a jak řekla mamka "šel vyhánět to strašidlo". Asi to vážně byla moje utkvělá představa, ale ještě doteď si to pamatuju a tehdy mi mohli být tak 3, 4 roky. Poté jsem chodila asi do 3 školek. V jedné se mi podařilo rozbít umyvadlo, ve druhé jsem se musela omluvit mamince jednoho kluka, který tam se mnou chodil. Již zmíněný hoch se šel se mnou před odchodem ze školky rozloučit. Rozloučit svým stylem a způsobem....dal mi pusu. I když už nevím kam přesně. Já jako rázné děvče jsem mu ihned vlepila facku :D Ani nevím, jak mě to napadlo. Teď bych nejspíš někoho takového brala všemi deseti, tehdy podle mého mínění zasloužil jenom facku :D Nevím jak reagoval, nevím jak se ke mě později choval, vím jen, že jsem se zkrátka musela omluvit :)
Za nějaký čas jsem začala chodit do školy. Ve třetí třídě jsem o učitelce, která mi dala pětku, prohlásila, že je kráva a můj spolužák mě hned napráskal. Pak jsme šli (já, on, a zmíněná paní učitelka) na chodbu za dveře a od té dobu mu to tak trošku nemůžu odpustit :) V osmé nebo v polovině deváté třídy se mi podařilo prokopnout dveře kolenem, naštěstí jsem nic díky své nevinné tvářičce a zkroušenému výrazu platit nemusela :D Holt jsem poněkud divočejší děvčátko, které se bude muset zklidnit a v září nastoupit na střední školu.
A tak jsem se ani nenadála a z malého dítěte, které visí v náručí svého milovaného dědy, který mu kradl z hlavy hlobouček nebo čepičku, či co to bylo, a pro pobavení všech přítomných, včetně mě, si ji nasazoval na obrovskou skoro holou hlavu, se stala pomalu středoškolačka. Takže si budu přát good luck :) A pokud jste tohle dočetli až do konce, a ještě se u toho nenudili, skládám poklonu :)

Large

Konečně zpět!!!!

6. května 2013 v 17:43 | Majkayela |  Nedefinovatelné
Tak jsem konečně zase zpět po nedobrovolném vzdání se notebooku. Nějakej vir mi tam vlezl a tak jsem se se svým dítětem, které vlastním asi 2 nebo 3 roky, musela na nějaký čas rozloučit. A musím se vám za to omluvit, ale neměla jsem jinou možnost a abych se přiznala docela jsem strádala. Připadala jsem si poněkud odříznutá od světa a neschopna nic napsat ani nic vysvětlit. Takže když se vrátím k nedávnému článku, kde jsem psala o mých přijímačkách na střední školu, tak ty už mám za sebou a vlastně to byla brnkačka když si to tak zpětně uvědomím :D Myslím, že mi dost pomohl můj průměr a vcelku dobrý výsledek z přijímaček z češtiny.....Nejspíš teda......:D Na ekonomickém lyceu ve Frýdku-Místku brali 30 lidí a já se umístila na 10. místě z asi 50 hlásejích se a na ekonomickém lyceu u nás v Českém Těšíně brali taky 30 a já obsadila 12. místo, což si myslím, že oba výsledky jsou na mě dosti dobré :D Při rozhodování, na které lyceu zakotvím byla má volba jednoznačná. Dostala jsem se na obě školy a tak jsem měla možnost výběru a já si vybrala ekon. lyceum v Č.T., kde mi zabere dojít ke škole asi půl hodinku a ještě nejspíš budu v jedné třídě s lidmi, které znám z naší 9. Takže myslím docela výhra :)
To by bylo asi tak to hlavní co jsem vám chtěla říct a jinak se nadále budu činit, abych alespoň trochu dohnala ten ztracený čas a doufám, že tady zanedlouho přibydou další články v čele s pokračováním na povídku Rodinný klenot....Tak zatím pá :)


Large

Large