Rodinný klenot (1. část)

17. dubna 2013 v 18:55 | Majkayela |  Psáno mou fantazií
Vím, že se tam určitě najdou nějaké gramatické chyby. Vím taky, že bych správně měla psát odstavce. Ale já hlavně chci zjistit, jestli by vás něco takového bavilo a jestli mám vytvářet další části a pak se teprve budu zaměřovat na zlepšení svého umění (konkrétně hlavně ty odstavce). Takže vám přeju příjemné čtení a Auf Wiedersehen :)


Drožka zastavila přesně vedle mě. Kočí se sklonil a prohodil. "Slečna Greenová?" Pokývla jsem hlavou na znamení souhlasu a nastoupila si. Koně vyrazili a kočí je směroval na předem smluvené místo. Tetelila jsem se nedočkavostí i nervozitou. Špinavé a ne moc vlídně vypadající městské uličky, vystřídala poněkud pošmourná krajina venkova. A opět jsme se dostali do města. Tentokrát však do Guildfordu. Jak ta cesta mohla tak rychle uběhnout?! Ptala jsem se sama sebe. Hmm, nejspíš jsem usla, i když nechápu, jak jsem to dokázala přes to neustálé kodrcání a přejíždění přes výmoly. Dostáváme se na cestu vedoucí přímo k hradu. Guildfordský hrajd je dokonalým místem pro dvě tajné schůzky za sebou, přičemž aktéři jsou navíc ještě příbuzní. Konkrétně otec a syn. Zastavujeme a já se se svými šaty vysoukávám z kočáru. Rychlým krokem mířím k pobitým dveřím. Otevřela jsem je a za nimi uviděla studenou chodbu táhnoucí se ke schodům pokrytých kobercem vínové barvy. Vystoupala jsem po nich do druhéha patra, odkud jsem spatřila světlo. Dveře vedoucí do místnosti se světlem byly pootevřené a tak jsem zaklepala a čekala na odvezvu. "Pojďte dál, slečno Greenová." ozval se sytý mužský hlas. Stanula jsem v místnosti, která by se nejspíše dala považovat za pracovnu. Za velkým dubovým stolem seděl muž postaršího věku, mohutné postavy a pronikavých očí. Píše na list papíru holubím brkem, každou chvíli ho namáčel do kalamáře. "Zdravím, pane Edwardsi. Stačilo mi říct, co mám udělat, nemusel jste mi to celé vypisovat." Jemně jsem ho poškádlila i když jsem možná raději měla být potichu jako správná a pokorná žena v tehdejší době, jíž jsem však rozhodně nebyla. "Posaďte se." řekl jen. Udělala jsem, co řekl, ale místo po zbytečném se dívání po místnosti, kterou už jsem měla dávno prostudovanou, jsem pozorovala jeho stále se pohybující ruku. Asi po téměř minutovém tichu konečně zvedl hlavu a prohlédl si mě od hlavy až po pas. Dál neviděl, poněvadž mu v tom bránil dubový stůl, za kterým seděl . "Slečno Greenová, jste poněkud netypicky se chovající žena dnešního Londýna." užuž se nadechoval k pokračování, já ho však chtěla přerušit, abych uvedla na pravou míru jeho tvrzení. "Nejsem z Londýna." Pronesla jsem s lehkým pousmáním. Zřejmě ho to totiž poněkud rozhodilo. Ta moje samozvaná troufalost. "Tak tedy, zavolal jsem vás sem, aby jste mi dopomohla k majetku, který mé rodině patřil již odedávna." na chvíli se zamyslel a pak ,jakoby už nechtěl dál vzpomínat, pokračoval. "Jedná se o náhrdelník po mé matce, která ho dostala od své matky a ta zase od své. A takhle to šlo celé věky. V této době nejsou v naší rodině žádné ženské zástupkyně a tak se o něj musím postarat sám a uchovat ho do té doby, než se najde vhodná adeptka na jeho převzetí. Pro naši rodinu má nevyčíslitelnou hodnotu a podle mých informací by se měl v této době nacházet u Sira Chandsticka. Nechci nikoho bezdůvodně obviňovat z krádeže, ale nechápu jako jinou cestou by se u již zmíněného Sira tento rodinný klenot mohl objevit." Pozorně jsem poslouchala a když domluvil, naklonila jsem hlavu na stranu a pronesla. "A co bych z toho měla já?" On se vědoucně usmál a podal mi papír, na který prve psal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Tak a je tady obvyklá otázka, co najdete skoro na každém blogu :D......Co si myslíte o tomhle skromném místečku, které vedu já? :D

Naprosto skvělý! ♥ :D
Celkem to jde...:)
Nic moc
Fakt hrůza!

Komentáře

1 Halboerca Halboerca | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 17:26 | Reagovat

Upřímně? Úžasné a zajímavé! Ráda bych si přečetla pokračování. :)
Mimochodem, chápu, že ne každému se líbí němčina (nebo prostě, že se každému nelíbí všechny jazyky na světě) :D :)

2 Majkayela Majkayela | Web | 19. dubna 2013 v 19:55 | Reagovat

[1]: Děkuju moc, někdy během příštího týdne se chystám napsat pokračování :)
Osobně se mi líbí z jazyků nejvíc angličtina, francouzština, španělština, italština, slovenština...:D Ale dobře, němčina není zase tak strašná :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama