Duben 2013

"Přiznání" českých vysokoškoláků na Facebooku

21. dubna 2013 v 17:12 | Majkayela |  Zajímavůstky
Tenhle žebříček přiznání českých vysokoškoláků se jednoho dne objevil na centrum.cz a docela mě pobavil i zaujal. A tak jsem si dovolila ho sem dát, pro ty, kteří ho neviděli. Vážně zajímavé zjištění, co všechni si studenti můžou dovolit :)

1. Svačina na pitevně
V pitevně mi omylem spadl do těla kousek svačiny. Nechal jsem ho tam a zatím si toho nikdo nevšiml.

2. Dobře připravený tahák
Zadání otázek na zkoušce přesně odpovídalo s mým tahákem. Tak jsem teda nevytáhla ani pero a směle odevzdala tahák.

3. Vzrušující referentka
Vzrušuje mě referentka pro můj ročník na studijním oddělení 1. LF, proto mám taky zapsaných tolik volitelných předmětů.

4. Omyl
Při čekání na domluvenou ústní zkoušku jsem nepoznal pana docenta, načež jsem se vnucoval jeho kolegovi z kanceláře, kterého jsem přemlouval tak dlouho, až si začal myslet, že na fakultě opravdu učí.

5. Zamilovaný do doktorandky
Jsem zamilovaný do vedoucí mé diplomky, je mladá doktorandka z jiné univerzity, je plná ideálů a vždycky na mě kouká těma obrovskejma očkama.


6. Pozdní objevy
Že má budova PrF čtvrté patro, jsem zjistil až ve čtvrťáku, a že má patro "mínus dva" až po státnicích.

(Prý) První zkouška dospělosti

19. dubna 2013 v 20:19 | Majkayela |  Nedefinovatelné
A máme tady 1. zkoušku dospělosti, která mě čeká :) Přijímačky na střední školu. Na 70 % vím, že to nedám, ale pořád tam zbývá ta 30 % šance překvapivé úspěšnosti :D Takže ve skrytu duše doufám, že těch 30 % zvítězí a já nebudu muset platit školné na nějakých jiných školách, než na kterých se hlásím. Bylo nám řečeno, že v neděli máme být v klídku, jít na procházku, dát si něco dobrého a rozhodně už se neučit. Na pondělí a úterý se máme dobře vyspat a vykročit pravou (snad tou správnou) nohou. Takže se to pokusím dodržet a o víkendu máme s kamarádkou naplánované relaxační akce, při kterých se povětšinou budeme flákat venku :) Nejradši bych se na ty přijímačky opila piňacoladou (pila jsem ji zatím jenom bez alkoholu, tak nevím, co by se mnou udělala ta s alkoholem), koupila si balení plínek ve slevě (které by mě zachránili před tím, abych ze stresu celou tu dobu proseděla na záchodě :D) a vybavila se co nejlepší čokoládou na nervy :) Asi tak mé vyhlídky do budoucna. Pokud vás to zajímá, hned jak budu znát výsledky, pochlubím se vám jimi (a i kdyby vás to nezajímalo, smůla, stejně to tady napíšu :D). Pak už zbývá jenom dochodit ty dva měsíce základky a na konci při předávání vysvědčení a loučení se všemi ronit krokodýlí slzy. Proto mě trápí dilema. Mám se na konci roku (při předávání vysvědčení) namalovat řasenkou nebo radši ne, abych pak nevypadala jak můra, když mi všechnu tu řasenku slzy rozmažou :D
A ještě s jednou věcí se vám "pochlubím". Poněvadž se mnou (a nejen se mnou) ta puberta opravdu mocně tříská, jak jste si jistě všimli, dneska jsme se opět s kámoškou venku lámali smíchy. My jsme zrovna šli po chodníku před kamarádčiným barákem a viděli jsme jak ke zvonkům jde takový týpek s rozkrokem až někde u kolen. Ale byl docela sexy :D. A tak jsme se po něm dívali a on zazvonil a najednou se ohnul. Pravděpodobně něco hledal v tašce, kterou předtím nesl, a kterou si teď položil na zem před sebe. Jak se tak sklonil, triko se mu vyhrnulo a byly mu vidět krásné pruhovaně modré trenýrky :D Míša (má jmenovkyně a kamarádka) vykřikla poněkud dost nahlas Jéééé!!!! a my vyprskli smíchy a začali zdrhat za barák. Nevím jestli týpkovi došlo, že celá věc byla jeho vinou, ale stejně mu tímto děkuju za krásnou podívanou :D Holt pubertě a nadrženosti zdar. A omlouvám se pokud jsem vás nějak pobouřila, ale hormony pracují asi v každém věku, no ne? :D Tak se mějte, držte mi prosím v pondělí a úterý palce, děkuju a páá páá :)

Rodinný klenot (1. část)

17. dubna 2013 v 18:55 | Majkayela |  Psáno mou fantazií
Vím, že se tam určitě najdou nějaké gramatické chyby. Vím taky, že bych správně měla psát odstavce. Ale já hlavně chci zjistit, jestli by vás něco takového bavilo a jestli mám vytvářet další části a pak se teprve budu zaměřovat na zlepšení svého umění (konkrétně hlavně ty odstavce). Takže vám přeju příjemné čtení a Auf Wiedersehen :)


Drožka zastavila přesně vedle mě. Kočí se sklonil a prohodil. "Slečna Greenová?" Pokývla jsem hlavou na znamení souhlasu a nastoupila si. Koně vyrazili a kočí je směroval na předem smluvené místo. Tetelila jsem se nedočkavostí i nervozitou. Špinavé a ne moc vlídně vypadající městské uličky, vystřídala poněkud pošmourná krajina venkova. A opět jsme se dostali do města. Tentokrát však do Guildfordu. Jak ta cesta mohla tak rychle uběhnout?! Ptala jsem se sama sebe. Hmm, nejspíš jsem usla, i když nechápu, jak jsem to dokázala přes to neustálé kodrcání a přejíždění přes výmoly. Dostáváme se na cestu vedoucí přímo k hradu. Guildfordský hrajd je dokonalým místem pro dvě tajné schůzky za sebou, přičemž aktéři jsou navíc ještě příbuzní. Konkrétně otec a syn. Zastavujeme a já se se svými šaty vysoukávám z kočáru. Rychlým krokem mířím k pobitým dveřím. Otevřela jsem je a za nimi uviděla studenou chodbu táhnoucí se ke schodům pokrytých kobercem vínové barvy. Vystoupala jsem po nich do druhéha patra, odkud jsem spatřila světlo. Dveře vedoucí do místnosti se světlem byly pootevřené a tak jsem zaklepala a čekala na odvezvu. "Pojďte dál, slečno Greenová." ozval se sytý mužský hlas. Stanula jsem v místnosti, která by se nejspíše dala považovat za pracovnu. Za velkým dubovým stolem seděl muž postaršího věku, mohutné postavy a pronikavých očí. Píše na list papíru holubím brkem, každou chvíli ho namáčel do kalamáře. "Zdravím, pane Edwardsi. Stačilo mi říct, co mám udělat, nemusel jste mi to celé vypisovat." Jemně jsem ho poškádlila i když jsem možná raději měla být potichu jako správná a pokorná žena v tehdejší době, jíž jsem však rozhodně nebyla. "Posaďte se." řekl jen. Udělala jsem, co řekl, ale místo po zbytečném se dívání po místnosti, kterou už jsem měla dávno prostudovanou, jsem pozorovala jeho stále se pohybující ruku. Asi po téměř minutovém tichu konečně zvedl hlavu a prohlédl si mě od hlavy až po pas. Dál neviděl, poněvadž mu v tom bránil dubový stůl, za kterým seděl . "Slečno Greenová, jste poněkud netypicky se chovající žena dnešního Londýna." užuž se nadechoval k pokračování, já ho však chtěla přerušit, abych uvedla na pravou míru jeho tvrzení. "Nejsem z Londýna." Pronesla jsem s lehkým pousmáním. Zřejmě ho to totiž poněkud rozhodilo. Ta moje samozvaná troufalost. "Tak tedy, zavolal jsem vás sem, aby jste mi dopomohla k majetku, který mé rodině patřil již odedávna." na chvíli se zamyslel a pak ,jakoby už nechtěl dál vzpomínat, pokračoval. "Jedná se o náhrdelník po mé matce, která ho dostala od své matky a ta zase od své. A takhle to šlo celé věky. V této době nejsou v naší rodině žádné ženské zástupkyně a tak se o něj musím postarat sám a uchovat ho do té doby, než se najde vhodná adeptka na jeho převzetí. Pro naši rodinu má nevyčíslitelnou hodnotu a podle mých informací by se měl v této době nacházet u Sira Chandsticka. Nechci nikoho bezdůvodně obviňovat z krádeže, ale nechápu jako jinou cestou by se u již zmíněného Sira tento rodinný klenot mohl objevit." Pozorně jsem poslouchala a když domluvil, naklonila jsem hlavu na stranu a pronesla. "A co bych z toho měla já?" On se vědoucně usmál a podal mi papír, na který prve psal.

Naprosto geniální talent

10. dubna 2013 v 17:28 | Majkayela
Podle mě jsou tihle všichni naprostí borci se skvělým nápadem a talentem. Jo, tohle jsou umělci z Pentatonixu :) Fandím jim a přeju co největší počet fanoušků :)











Že by opravdu tichá voda břehy mlela?

8. dubna 2013 v 18:46 | Majkayela |  Nedefinovatelné
Opravdu platí přísloví, že tichá voda břehy mele? Z vlastní zkušenosti vím, že to naprosto souhlasí. Moje kamarádka, které říkáme Dobi (podle skřítka, nebo co to je, z Harryho Pottera), je tím důkazem. Všichni, kdo ji neznají nijak dobře, si myslí, že je hodná, milá, tichá....Když ji ale poznáte líp, zjistíte, že když ji "hrabe" přestává být ta tichá holčička a stává se z ní tak trochu drzá a docela i vtipná bytost.
Já se tento rok chystám na střední školu, tudíž dřív než se všichni v naší budoucí třídě lépe poznáme, radši pořádně obhlédnu terén a budu se tvářit jako neviňátko, abych zjistila, jak se kdo doopravdy chová. Takže než někoho opravdu poznáte, neházejte ho do jedné škatulky k ostatním. Možná, že o mě by taky nějaký nezasvědcený pozorovatel prohlásil, že jsem tichá šedá myška, ale zanedlouho by poznal, že jsem v podstatě pravý opak :) Když jsem s lidmi, které mám ráda a vím o nich dost věcí a taky jim mohu důvěřovat, pořádně se rozšoupnu a jsem k nepoznání od holky, kterou potkáváte na ulici, a která se tváří zamyšleně až zamračeně. V dřívějších letech jsem nejčastěji dostávala poznámky a pokárání za neustálé kecání. Takže asi i to byl důvod založit se tenhle blog. Tady se můžu dostatečně vykecat (kdyby mi to náhodou chybělo při kecání s mojí néééj kámoškou Koňomrdem) a nikdo mi nebude psát blbé a zbytečné poznámky za něco, co stejně nepřestane i kdyby mi dali deset tisíc poznámek :D Takže pozorujte, vyhodnoťte situaci a pak se teprve ukažte ve své plné kráse. Tak to obvykle dělám já. Ale už dost kecání a jdu se pokoušet napsat nějakou alespoň trošku smysluplnou povídku.
Bye, byééééé :D

Cůů zpátky léto!

6. dubna 2013 v 18:35 | Majkayela |  Nedefinovatelné
V dřívějších dnech jsem z tohohle počasí měla skoro depky. Pořád bylo hnusně, já se skoro každou noc nevyspala dobře a ještě ta protivná škola do toho. Teď je sice taky pořád škaredě, ale už to na mě ani nepůsobí. Já už věřím jen v to, že bude lépe a pak nakonec příjde to moje vysněné léto. Chci ho pořádně využít nesedět furt jen doma na "prdeli" (mimochodem, přesně tohle si říkám už před každým létem a na konci léta zjistím, že jsem ho mohla prožít víc :D). Už se nemůžu dočkat až konečně pořádně potrápím své tělo běháním (a tehdy se budu potit jako prase :D) a vytáhnu kolečkové brusle, obléknu plavky (které ještě ani nemám koupené :D), většinu času budu trávit venku a má fantazie snad díky "přílivu" slunečních paprsků začne pracovat na plné obrátky a já zase začnu psát nějaké povídky, na které budu já sama pyšná :D
Prakticky celé tohle odpoledne jsem strávila čas prohlížením zahraničních destinací. Taky bych hned jela na dovolenou, jenže tento rok ji asi vyjímečně vynecháme. Už minimálně 3 roky jezdím na dovolené s babičkou a dědou (mamku nechávám pěkně vydělávat doma penízky :D). Už jsme byli na Sicílii, v Turecku, asi 3x na Slovensku....Tento rok se asi nic konat nebude, protože děda podstoupí jistý zdravotní zákrok a nevím jestli by bylo nejlepší místo klidu a léčení, být někde v pořádném teple a chodit všude možně.
Když jsem se tak dívali na některé ty ceny, skoro mi vypadl kousek pomeranče, co jsem měla v puse :D Asi by mohlo být zajímavé letět na Mauritius, do Dominikány, Maroka nebo na Kapverdy, ale ty ceny! A navíc, když si to tak uvědomuju, jsou tyhle destinace pro mě až přehnaně luxusní a exotické :D I když někdy by určitě stálo za to se tam podívat. Takže ještě musím sbalit nějakého boháče a jede se :D
Arrivederci :)

Co z toho bude?

5. dubna 2013 v 18:22 | Majkayela |  Psáno mou fantazií
Na napsání slohovky jsme měli k dispozici dvě témata. Jsem dobrou dcerou/synem? a Člověk sám sobě nepřítelem. Já si po delším uvažování zvolila to druhé téma a možná, že to jsou vcelku jenom pořád dokola omílané žvásty, ale což no. Je to na slohovku a tam jde hlavně o výslednou známku a výsledný dojem :D

Člověk sám sobě nepřítelem
(úvaha)
Ač se to zdá nemožné, člověk si může sám sobě škodit. I když je lidská bytost na vrcholu potravního řetězce, může se také v některých případech sama stát kořistí. Zamysleme se nad tím a uveďme si několik příkladů z praxe.

Prvně se na to podívejme z ekologického hlediska. Uvědomte si, kolik pracovníků zaměstnávají elektrárny, doly nebo železárny, co všechno díky těmto podnikům máme. Jenže na druhou stranu, kdybychom se jich zbavili, mnohem snáze by se nám dýchalo a životní prostředí by si pořádně oddychlo. Jsou tady silná pro i proti a tak se naše město, Český Těšín, pravidelně usazuje na čelních místech, co se týče obsahu smogu v ovzduší. To si zaslouží gratulaci a hrdost na prosperující živnosti v naší blízkosti, které nás vynesly až navrch tohoto žebříčku. Avšak o zdraví občanů už bychom mohli polemizovat. Člověk sice potřebuje práci, suroviny a elektřinu, ale tím si také ničíme zdraví. Záleží na tom, co z toho si vybereme, nebo jak zmírníme dopady na prostředí. Příklady ničení sama sebe, ze zdravotního hlediska, je hlavně kouření, alkohol a drogy. Zkrátka všechny návykové látky, kterými se sami ničíme, přestože víme, že nám ubližují a že si na ně pěstujeme nezdravý návyk.

Pohlédněme na téma Člověk sám sobě nepřítelem z jiného úhlu pohledu. Může se lidský tvor zničit vlastními vztahy, názory a chováním ve společnosti? Ovšemže může. Každý je zodpovědný sám za sebe a tudíž by se podle toho měl také chovat. My sami se můžeme potopit až na samé dno společnosti svým vlastním přičiněním, ale také nám na to dno může "dopomoci" někdo jiný. Kámen úrazu jsou většinou různé pomluvy, závist, zrada a podobné negativní věci, kterých jsme schopni.
Na závěr by bylo dobré si říci, že každý člověk by se měl svědomitě starat o svou vnější i vnitřní "schránku" a vědomě si neškodit.



So strange and surprising

4. dubna 2013 v 19:38 | Majkayela |  Knihy, které mě zaujaly
Zvláštní a překvapující. To teda byla. Řeč je o knize, kterou jsem před chvíli dočetla, a která mě dosti příjemně překvapila. Doufám, že už jsem se částečně odpoutala od dívčích slátanin a románů a přešla na plnohodnotnější literaturu :D Proto jsem si taky v naší městské knihovně půjčila dílo od Kazua Ishigury, nesoucí název Soumrak dne. Ač má tento autor poněkud exotické jméno a pochází z Nagasaki, v šesti letech se s rodiči přestěhoval do Velké Británie. V této knize popisuje chování a myšlenkové pochody majordoma Stevense, jeho působení na Darlingtonském panství a cestu městy Anglie. Přestože se tento děj nezdá nijak zvláště záživný, kniha byla oceněna Bookerovou cenou a patří mezi nejpůsobivější psychologické romány poslední čtvrtiny 20. století, a mě osobně naprosto uchvátil styl autorova psaní, působivý děj a přitažlivé prostředí tehdejší doby 50. let. Vřele doporučuju všem, které alespoň trochu zaujala.
Její stejnojmenná filmová adaptace se sirem Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompsonovou v hlavních rolích, kterou v roce 1993 natočil režisér James Ivory, získala osm nominací na Oscara a čtyři nominace na Zlaté glóby.
Obálka titulu Soumrak dne