Životy za okny

11. února 2013 v 19:06 | Majkayela |  Psáno mou fantazií
Achjó! Proč jenom nemůžu usnout?! Přemítám v duchu zatímco se obracím v posteli a skopávám ze sebe tu těžkou peřinu, pod kterou mi je hrozně teplo. Ve vedlejším pokoji, kde spí moje máma, je tma a ticho. No, alespoň někdo už pokojně spí. Pomyslela jsem si a posladila se. Hmmm, co tak budu dělat, abych ji nevzbudila, ale zároveň abych se neunudila k smrti? Ptám se sama sebe a jen tupě civím kolem sebe. Svůj pokoj už znám natolik dobře, že se nemusím bát, že by támhle někdo stál. Moc dobře vím, že to je jen obrys židle. Zvednu se na kolena, natáhnu se a rozestřu žaluzie. Pak si sednu na stůl a koukám do oken protějšího baráku. Sleduji kolik oken ještě svítí a jakým světlem svítí, popřípadě, jestli jsou vidět nějaké obrysy věcí. V jednom okně s modrými závěsy je světlo docela silné a tak svůj pohled zaměřím právě tam. Zajímalo by mě, jak je asi z protějšího domu vidět moje okno. No...třeba to jednou zjistím. Odtrhnu zrak od okna s modrými závěsy a bezcílně bloumám pohledem po tiché bílé krajině. Hele, ono zase sněží! Když se zadívám na lampu, která kolem sebe vrhá světlo, sněhové vločky jakoby tančí v té jemné záři. V okně s modrými závěsy zhasli, ale světlo se zanedlouho objevilo ve vedlejší místnosti. Koukám do toho druhého okna a najednou se tam objeví obrys postavy. Zpozorním a koukám se pozorněji. Vypadá to, jako by tam stál nějaký chlap a podepíral si hlavu rukama. Za chvíli se vedle něho objeví blonďatá holka hrozně podobná mě. Má i stejný vlasy. Na tu dálku to zas tak nejde poznat, ale ona má přesně tu samou splihlou ofinu jako já! Náhodou odvrátím hlavu a podívám se vedle sebe. Tam stojí stejný chlap (jako v protějším okně) a podpírá si hlavu rukama, které jsou na parapetě. CO TU DĚLÁ? KDO TO JE? ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ. I když mi mozek pracuje sebevíc, nic kloudného nevymyslí. Snažila jsem se nehýbat a trochu se uklidnit. Kouknu na protější barák a vypadá to, jako by mi ten chlap, co tam je, mával. Opatrně otočím hlavu a ON vedle mě pořád je. Dívám se po něčem, čím bych ho mohla praštit. Nic moc tu nemám, tak pomalu seberu sklenici, co mám na stole. Pozvednu ji, jako bych ho chtěla udeřit, a polohlasem se ho ptám: "Kdo jste? Jak jste se sem dostal?" On se na mě jenom otočí a začne se tiše smát. Nevím co mám dělat! Cítím jak mě něco tlačí. Mám se podívat, co to je, nebo radši ne? Co když se ten chlap o něco pokusí. Neměla bych začít ječet?


Spánek je prospěšný kdekoliv, ale v posteli by člověku bylo lépe.-Denis Diderot


Probudím se. Chlap nikde. Já na stole. Co to znamená, tohleto? No to jsem si mohla myslet. Usla jsem na stole. Tak to se mi ještě nestalo, spát na stole. Aspoň zkušenost z toho mám. Podívám se do protějšího baráku a vidím, že modré závěsy jsou zatáhnuté, v druhém okně to samé.
No jó, sen je sen. Až to budu vyprávět holkám, zase se budou řezat smíchy, jak jsem měla nahnáno. No co, bude sranda. S námahou jsem vstala ze stolu a zjistila jsem, že jsem seděla právě na té sklince, kterou jsem chtěla použít na neznámého návštěvníka. Ta mě tak tlačila. Zvedla jsem se a šla si lehnout do postele. Tam jsem usla hned a naštěstí se mi tentokrát nezdálo nic. Teda aspoň já si to nepamatuju....Ale když jsem se později zamyslela nad tím snem, připadalo mi jakoby ten druhý barák a okno s modrými závěsy byli zrcadlo toho, co se dělo v mém pokoji. So strange.

Aby jste si nemysleli, co to mám za sny, nic takového se mi nezdálo. Jak napovídá rubrika (Příběhy psané mou fantazií), je tento příběh celý smyšlený (ovšem kromě toho citátu, ten samozřejmě existuje :D). No, nevím jak se vám to bude líbit, ale každopádně Hasta luego (španělsky). :)

B97c52a3002b96685120c008_large
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Pamatujete si své sny (jestli se vám teda nějaké zdají)?

Většinou jo
Nikdy si je nepamatuju
Jak kdy :D
Mně se sny nezdají

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama